Šikmý kostel 2: románová kronika ztraceného města
Karin Lednická
V popisu „běžné havířské bídy“ to bylo myslím silnější než v popisu koncentráků, což je prostě strašně těžký téma a v konkurenci se vzpomínkami pamětníků to bude vždycky slabší, umělejší. Ne špatný, možná je to taky jen oblast, kde jsem už přečetl příliš na to, abych soudil férově. Každodennost, národní, politické a ekonomické tlaky a jak se mění vztahy a povahy postav, fungovaly mnohem lépe. Jen těch postav pocitově už přibylo natolik, že se stávají malinko šablonovitějšími.
Celkově je to stále rozhodně úspěch v popisu nedostatečně exponovaného kusu dějin a krajiny, jen už to na mě meandrovalo trochu moc. A vlastně bych byl nejvíc zvědavý, jak by dokázala Karin Lednická psát o devadesátkách či současnosti, to by myslím mohlo být výborný.
Slow Productivity: The Lost Art of Accomplishment Without Burnout
Cal Newport
Solidní praktické tipy se střídají s historickými exkurzemi, které jsou velmi anekdotické a úplně velkou hodnotu nemají. Ale příjemné a rychlé čtení, s pár nápady, jak pracovat pomaleji a smysluplněji, to je. Jen těžko říct, kdy by ho vlastně měl člověk číst, aby z něj dostal nějakou zásadní hodnotu. Možná na začátku vysoké školy, možná po prvním vyhoření.
The econocracy: The perils of leaving economics to the experts
Joe Earle, Cahal Moran, Zach Ward-Perkins
Půl roku jsem přemýšlel o tom, „jak to mám zhodnotit?“, a nakonec jsem dospěl k velmi jednoduchému závěru.
Ano, ekonomové (a kdokoli jiný) by neměli mít úplnou kontrolu nad diskurzem. Zároveň ale ti ekonomové, které kniha kritizuje nejvíc, už pomalu mizí – celá ekonomická věda se mezitím posunula daleko za základní klišé 30. let, zatímco kniha se těmito starými boji stále tak trochu nechává unést.
Nakonec lze s většinou bodů snadno souhlasit, ale sotva se zde dočkáme nějakého překvapení, a ani se toho moc nedozvíme.
Judge Dredd: Sebrané soudní spisy 4
John Wagner
Skoro půlku knihy zabírá hon na Soudce Dítě – přes celou galaxii, se spoustou úplně ujetých scén a nápadů, s pár solidními momenty a nečekaně slušnou pointou. Zbytek jsou hlavně krátké povídky, spíš občas až vtípky, ale hravě dystopické MegaCity je v nich tak zábavné, že se stává hlavní postavou.
Prima odlehčení a zároveň podstatná kapitola komiksové historie. Dredd je ten satirický, nadsazený ultra fašoun, jehož morálka přesně odpovídá zákonům: někdy komicky tupě, někdy až nepříjemně. A zároveň plně v intencích logiky postavy dokáže překvapit a udělat něco vlastně smysluplného. Díky tomu se to i dneska dá číst, a není to naprostá očekávatelná rutina.
Surveillance Valley: The Rise of the Military-Digital Complex
Yasha Levine
Hrozná bomba. Pokud téma sledování a propojení digitálních korporací a obranného sektoru sledujete, spousta věcí pro vás nebude úplně nová: ale jsou dobře napsaný a prezentovaný.
Ale pak už to začne solit výrazně víc, včetně pár nových a solidně podložených odhalení, speciálně co se týče Toru nebo Signalu. Velmi, velmi doporučeno.
James Lovegrove
Problém s Lovegrovovým Sherlockem je v tom, že umí skvěle budovat (už velmi provařené) vztahy, užívá všechna ta Sherlockovská klišé, která milujeme (a která dokáže natáhnout tak moc, až jsou zjevně vtipem) a s atmosférou i easter eggy si pinká přímo výtečně. Jenže v jedné zásadní věci ani ne tak selhává, jako se ani nesnaží: budování aspoň nějakého vyšetřování.
A Gods of War jdou ještě dál: žádné vyšetřování se prakticky neděje, všechno tak nějak plyne, Watson tak nějak dumá, a pak se Sherlock ztratí, vrátí se s naprosto vyřešeným případem, přidá se jedna DLOUHÁ akční sekvence a to je celé. Přiznaně to není nějak vysoký, chytrý žánr. Ale tady chybí i to bare minimum.