Prosinec byl prvním měsícem zabydlování se v novém způsobu života. A také měsícem, který – díky naší téměř týden trvající silvestrovské oslavě – působil trochu kratší.
Naštěstí spousta cestování, vaření a pár návštěv posilovny se sluchátky vyvážily velmi nabitý čtecí program.
Skvělé po všech stránkách. Nguyen představuje nejen nové způsoby, jak se dívat na hry a jak je analyzovat, ale i nové modely toho, jak je vůbec definovat a jak s nimi pracovat, a přináší klíčový teoretický rámec prostřednictvím konceptů snaživé hry a způsobů agenciálního jednání.
Ještě důležitější ale je, že tyto filosofické koncepty velmi dobře zapadají do toho, co víme z pedagogiky a psychologie, a skutečně prohlubují naše porozumění.Vřele doporučuji.
Teach Like a Champion 3.0: 63 Techniques that Put Students on the Path to College
Předně – je samozřejmě možné s řadou Lemových závěrů a názorů nesouhlasit. Třeba když trochu příliš zabředává do konceptů Jonathana Heidta nebo když opakovaně cítí potřebu se vůči lecčemu preemptivně vymezovat.
To jsou ale všechno drobničky – jde o masivní, nesmírně užitečnou knihu plnou technik (včetně videí!!!), jak učit, proč, jakými nástroji a proč to celé dává smysl. Je to praktické, k věci a kvalitně zdrojované. Pro kohokoliv, kdo učí, to mže být velká pomoc – a vůbec bych se nebránil tohle sypat jako povinné čtení na pedagogických fakultách. Svatá Bible to není, ale máloco je tak praktické, tak užitečné a tak přímo vysvětluje, proč dělám toto zrovna takhle.
Kamome Shirahama, Michaela Kropáčková (Translator)
Sice se to příběhově nikam výrazně neposouvá, ale je to příjemně okouzlující, drží si to útulnou atmosféru a pěkné tempo. S ohledem na žánr – proč ne?
(Přešel jsem na český překlad, abych podpořil místní vydavatele – a jazykově to funguje dobře.)
George Takei, Justin Eisinger, Steven Scott, Harmony Becker (Illustrator)
Upřímné, poučné a většinou jemné. Jedna z klasik historické literatury faktu, která naplno využívá všechny prostředky grafického románu, a to velmi efektivně, bez zbytečných kudrlinek. Patří rozhodně mezi klasiky po bok Maus a The Arab of the Future.
Cullen Bunn, Jonas Scharf (Illustrator), Alex Guimarães
Přál bych si mít rád všechno, co kdy Cullen Bunn udělal, protože udělal nějaké ty masivní bangery. Přál bych si mít rád tohle vydání Baziliška, protože mu Comics Centrum dalo skvělou péči.
Ale nejde to. Je to zmatený, bez pointy, předvídatelné a s brutalitou, která k ničemu nevede a nic neříká. Art je slušný a pacing solidní, ale je to hrozně prázdný.
How Civil Wars Start: And How to Stop Them
První kapitoly jsou solidní – na základě mapování reálných konfliktů a občanských válek staví Walter model toho, jak vznikají, co jimi hýbe, jací jsou opakující se aktéři a tak dále.
Jde o užitečný model vnímání světa s velmi slušnou dávkou osobních náhledů do situace, bez potřeby melodramatu. A jsou to modely, které známe: ti, kteří ztrácí status i naději, že něco změní nenásilně, tak dělají divočiny. Trochu slabší je pak pohled k dnešní rakdikalizaci a zdůraznování role sociálních sítí bez nějaké větší reflexe a ještě výrazně stranicky: je jasný, že hrály kritickou roli ve zvolení Bolsonara. Ale taky Obamy, no, rozjetost alt right ze sociálních sítí nedělá automaticky nástroj extrémní pravice na první dobrou.
Nejslabší je pak pohled do americké současnosti: ten je po dvou letech vlastně úplně k ničemu, nezajímavý a relativně stranický. Byť teda pokud někdo má potřebu říkat: „Antifa je stejně nebezpečná jako MAGA boys“, tak je prostě delulu. Ale proč číst teorie a hypotézy, jak může vypadat občanská válka roku 2024, když…se to ještě nestalo.
Jako nejsilnější věc pak pro mě z knihy zůstává model „podnikatele s nenávistí“. Chlapíka, který ztrácí vliv a opodstatnění a jde si skrze outrage a silná slova pro peníze nebo rovnou politickou moc. Jedno jestli v Jugoslávii po pádu komunismu nebo na CZ Twitteru, protože nemá co by.
Pro Česko to pak má ale ještě jeden aspekt: uvědomění si, jak moc nesamozřejmé jsou relativně nenásilné tranzice moci. Sametová je v tomhle prakticky zázrak, výjimečná věc, a možná i díky ní máme trochu divoký model, kdo všechno by podle nás měl a mohl kde povstat.
Leïla Slimani (Writer), Laëtitia Coryn (Illustrator), Sandra Desmazières (Colorist), Sára Vybíralová (Translator)
Skvělý a rychlý náhled do specifické sexuální kultury a hrozných selhání a vlivu, který má na lidi. Lehce obtěžující byly self-reference autorky: když ji lidé na ulici říkají „vážně skvělá kniha, změnila mi život“, tak je to už zu viel.
Ale je to pořád doporučeníhodné!
The Greatest Stories Ever Played: Video Games and the Evolution of Storytelling
Kniha pro začátečníky zaměřená na mladé, věnující se hlavním narativním linkám ve hrách. Už samotný koncept zněl dost zvláštně, ale je na čase si přiznat, že starší hry jsou zároveň kulturně relevantní a zároveň čím dál méně dostupné pro mladší publikum.
Samozřejmě pro dospělé se zájmem o herní studia nebo narativní teorii je to až příliš zjednodušené – místy téměř urážlivé – ale co naplat, tak to prostě je. Umím si ale představit, že středoškoláci si z toho něco odnesou.
Překvapivý a naprosto skvělý banger, který vykresluje zcela jiný obraz, než jsem měl dosud o „mainstreamu“ vědy zaměřené na „meta-myšlení“ (Kahneman a spol.). Velmi přístupné, obohacené o výborně zvolené historické anekdoty (a to opravdu není něco, co bych říkal často), a přitom přináší jak hluboké teoretické rámce, tak i praktické tipy, jak zlepšit kognici ve skupině.
LSD: My Problem Child – Reflections on Sacred Drugs, Mysticism and Science
Skvělý pohled na vznik LSD a život Hofmanna: když někdo zemře ve věku 102 let a prakticky vytvoří celou kulturu, víte, že to bude pravděpodobně zajímavé.
Ačkoliv některé části (prology ve 4. vydání!) jsou trochu fádní a pomalé, a někdy je text až příliš detailní (a občas přeskočí celé dekády a témata), i tak se mu daří zůstat zajímavý a plný postřehů. Zejména když popisuje společné tripy s různými celebritami své doby a způsoby užívání, což je jak poučné, tak i přímo legrační. Co je také skvělé, je velmi jasný přístup k této látce – dělá tohle, má tyto výhody a tyto nevýhody – přemýšlejte o tom. Žádné proselitizování, žádné pokusy o démonizaci.
The Way of the Psychonaut Vol. 1: Encyclopedia for Inner Journeys
Fakt hodně jsem se chtěl dozvědět víc o výjimečných zkušenostech autora, abych lépe pochopil, jak psychedelická zkušenost funguje a jak se dá navigovat nebo využít k léčení.
Úvodní historické kapitoly byly fajn, většinou ve stylu „ano, takto to s touto látkou v Československu bylo“. Co následovalo, bylo ale čím dál podivnější – autor začíná stavět extrémně složité konstrukty nejen o samotné zkušenosti, ale snaží se postavit celou psychologii na zkušenosti z porodu a z minulých životů. To už pro mě bylo hodně těžko stravitelné. A když se do toho přidala síla sdíleného vědomí, musel jsem zatnout zuby, abych pokračoval ve čtení.
Konec pro mě nastal u bizarní kapitoly o sebevraždě. Snažit se vysvětlit sebevraždu typu „vířivka + žiletka“ traumatem z porodu je už tak mimo, že jsem knihu okamžitě odložil.
Hot take: Tahle kniha je ve skutečnosti dost nebezpečná. Může vytvořit hodně zkreslenou představu o látce, může člověku podsunout nápady, které jeho zkušenost reálně zhorší, a co je nejhorší – dokážu si živě představit, jak se někdo po kombinaci „moudrosti“ z téhle knihy a vlastní zkušenosti propadne do těch nejproblematičtějších mystických hlubin.
Pár dobře napsaných postav, zběsilé tempo a ten typ záhady, který si nakonec vyžádá celou vysvětlovací kapitolu ve stylu „postava všechno objasní“. Co mi přišlo až uměle přehnané, bylo množství brutality – nic proti tomu, ale bylo jí tolik, že už přestávala být zajímavá.
Celkově solidní horor, který byste ale rozhodně neměli číst, pokud máte silný vztah ke psům.
The Experience Machine: How Our Minds Predict and Shape Reality
Solidní úvod do prediktivního myšlení, ale pořád je to jen úvod. Některé části působily trochu zkratkovitě. Bavilo mě to, něco jsem si odnesl, a teď mám chuť pustit se do podrobnějších a informativnějších materiálů.
Malá poznámka bokem: audioknihu namluvil sám autor, což byl fakt hodně špatný nápad.
Kamome Shirahama, Michaela Kropáčková (Translator)
V tomhle svazku má každý potřebu vyjádřit své pocity – většinou tím, že řekne „cítím tohle“ a pak udělá něco dost nevysvětlitelného, až trochu toxického vůči ostatním. Je to podané mile, ale působilo to trochu zvláštně. Rozhodl jsem se to prostě rychle dojet do desítky a tím to uzavřít.
Kamome Shirahama, Michaela Kropáčková (Translator)
Na první pohled je tohle taková podivná vedlejší epizoda, která moc nepřidává, působí trochu nuceně, přehnaně roztomile, atd., atd.
Musím ale uznat – tentokrát to na mě většinou fungovalo. Celá ta „měkoučká, milá, hřejivá“ věc funguje. Je to efektivní. Ale zároveň to začíná působit čím dál uměleji – jako když se člověk začne dusit cukrovou vatou. Jasně, dostaneš svou dávku, ale je to spíš jako sáhnout po své oblíbené čokoládě. Sladké, jo – ale očividně zkonstruované a nakonec to pro mě není to pravé.
J.J. Abrams, Doug Dorst, V.M. Straka (Attributed Author)
Nejdřív to nejdůležitější: ten nápad – kniha vepsaná do okrajových poznámek jiné knihy – je skvělý, a zpracování je nádherné.
Smutné je, že to celé nikam nevede. Všechny ty (3 – 4) příběhy, které sledujeme, se nejen těžce a neohrabaně čtou – všechno potřebuje mnohem víc textu, než by mělo, všechno je přerušením uvnitř přerušení uvnitř dalšího přerušení, jen aby se nakonec odhalilo… Nic, nebo skoro nic. Banální příběhy o konspiraci, boji proti útlaku a neustálé „co kdyby“ a falešné rekonstrukce uměleckých děl.
Je to zajímavá zkušenost, ale nedostává očekáváním. Okamžitě mě napadla srovnání s jinými „falešnými dějinami umění“ – třeba Night Film.
Pěkný kousek do knihovny, ale ke čtení to moc není. A odměna na konci je slabá.
Dva přátelé cestují po Dunaji, když se to s poněkud děsivou faunou začne pěkně zvrhávat. Jedna z klasik žánru hororu z alternativního světa. Dnes už trochu zastaralé, ale stále víc než hodné přečtení.
Nejsilnější (a nejpodivnější) vánoční čtení mého života.Nutno říct, že teď chci vědět mnohem víc o logoterapii a cítím se hluboce zahanbený, že jsem Frankla nečetl už dávno. Nic víc není potřeba říkat – je to jedna z mála knih, u které opravdu platí, že každý by si ji měl pravděpodobně přečíst. Kombinace zkušenosti přežití holocaustu a desetiletí efektivní terapie, s jasně humanistickými myšlenkami a skutečnou snahou dělat dobré věci, dává knize velkou šanci nasměrovat váš život tím nejlepším možným způsobem.
Welcome to the Hyunam-Dong Bookshop
Hwang Bo-Reum, Shanna Tan (Translator)
Začali jsme tuto knihu poslouchat jako nanáročnou aktivitu před spaním. První třetina byla extrémně těžká na to se do toho dostat a začal jsem mít pocit, že je to tak jednoduché, až je to hloupé.
Ale pak se mi ten velmi pomalý rytmus dostal pod kůži a začal jsem mnohem lépe chápat, jak věci fungují v korejské společnosti – nebo alespoň ve verzi, jak ji líčí autor. Na konci jsem byl nadšený. Velmi solidní román, okno do jiného světa bez velkých vrcholů, ale s mnoha léčením, traumaty a potlačeným stresem. Jsem rád, že jsem se s tímto dílem seznámil.