Rozhodně jeden z těch měsíců bez zásadních highlightů.
Kniha měsíce: Careless People;
Zklamání měsíce: Slavic Mythology Collection – ta naprostá editorská a redakční lenost mě zabíjí.
Alexander Chodzko, Emily J. Harding (Translator), A.H. Wratislaw
(Poslouchali jsme před spaním s mojí snoubenkou)
Obrovská sbírka s minimem (nebo spíš vůbec žádnou) anotací nebo analýzy, velmi divoký výběr příběhů (spíš jako klasické televizní pohádky než cokoli, co by se snažilo jít více do hloubky), a některé příběhy se dokonce přímo opakují: O dvanácti měsíčcích je tam minimálně dvakrát úplně stejně, totéž platí pro Zlatovlásku.
Upřímně, tohle bylo zklamání. Ve slovanské mytologii je tolik pokladů – od bylin a bohatýrských příběhů až po klidnější příběhy západních Slovanů nebo balkánské fúze – a o těch příbězích se dá hodně říct. Tohle byl jen masivní copy-paste, který působí jako čtení článků z Wikipedie, bez jakékoli redakční práce.
Audiokniha navíc trpí příšernou výslovností, což jen podtrhuje celkový dojem horkou jehlou šitého produktu.
Jedna hvězda – hlavně proto, že věřím, že týden práce editora, trocha škrtání a opravdové anotace by udělaly obrovský rozdíl.
Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals
Toto není self-improvement JAK LÉPE ZVLÁDAT VĚCI, toto je self improvement NEBUDEŠ LÉPE ZVLÁDAT VĚCI A UMŘEŠ.
A jako takovej funguje mnohem lépe, než bych čekal, včetně aktivního boje za hodnotu časové investice i to, že někdy je jako fakt dobrý investovat moře času neefektivně, protože dostávám něco jiného důležitého, porovnávat vše „smysl za hodinu“ nefunguje.
Doporučeno velmi, speciálně pokud už máte nějaký základ ve stoicích nebo Heideggerovi.
Solidní, praktická příručka s několika tipy, jak konstruovat základní charakterové oblouky s velmi jednoduchými příklady. Nic víc, nic míň.
Code Dependent: Living in the Shadow of AI
Posviťe si na všechno, co je špatně s AI – nebo přesněji, podívejte se na některé problematické, extremně nesourodé oblasti. Od trudného postavení OSVČ po deepfake porno. Čte se to spíš jako nesourodé články, které se zaměřují na „tohle rozhodně není ideální stav.“ A…je to pravda, ale hlavním problémem je, že tyto oblasti se vyvíjejí tak rychle, že je těžké odhadnout, kam se to posune za týden.
Blockchain Chicken Farm: And Other Stories of Tech in China’s Countryside
Solidní a zábavný přehled o tom, co se děje na čínském venkově – spousta nápadů je inspirativní, zatímco jiné jsou upřímně děsivé. Bylo trochu těžké rozeznat nějaké jednotící téma, ale četl jsem to s chutí a dozvěděl se pár nových věcí o Číně. Dobře investovaný čas.
Consuming History: Historians and Heritage in Contemporary Popular Culture
Dobrý úvod do veřejné historie. Je to bohaté na příklady a spoustu poznámek, které jednoduše konstatují „tohle existuje“.
Tento průzkum je samozřejmě nutně povrchní (a některé části o hrách diskutované věci až příliš zjednodušují), ale pokud je cílem „popsat veškerou populární historii“, tak je zkrátka těžké jít více do hloubky.
Pokud by Americké psycho bylo britské a žena, bylo by přesně tahle kniha. A stejně jako v Psychu, i zde jsou prvky šílenství a hororu jen způsobem, jak popsat vnitřně šílený stav současného člověka.
Násilí, šílené umění, náhodný sex a drogy, sebedestrukce – všeho je tu dostatek. Ve výsledku toho kniha moc neříká a ten trik se rychle omrzí, ale co – je dost krátká, styl je dobrý. Není to ztráta času a myslím, že pro někoho to může být šokující a dost zajímavé.
Tao Te Ching: The Essential Translation of the Ancient Chinese Book of the Tao
Je tohle ta nejlepší možná verze překladu? Po porovnání některých veršů s jinými překlady (také na základě goodreads recenzí) si tím nejsem úplně jistý.
Je to užitečná kniha? Určitě je v ní spousta moudrosti, se kterou se dá konfrontovat. Zároveň ale upřímně myslím, že mystika a metafory jsou občas přepálené a otevírají prostor až příliš volným interpretacím. Některé části působí dnes přímo divně (opakované rozjímání nad ztopořeným dětským údem), ale to mi přijde spíš jako past na pozornost – skutečný problém pro mě leží jinde.
Problém téhle knihy – a obecně všech filosofií postavených na mysticismu – je pro mě zásadní rozpor mezi extrémní pokorou („o Tao se nemá ani mluvit“) a zároveň naprostou jistotou ve všem ostatním. Jenže právě ta projektovaná pokora spolu se závojem tajemna dělají z té jistoty něco, o čem se nemá diskutovat a co se nemá zpochybňovat.
A to mi přijde v jádru problematické a popravdě i trochu neupřímné.
Eliza Clark je edgy, nápaditá a umí pracovat s krátkou formou a tělesným hororem.
Zároveň se ale její humor dost rychle unaví (Třeba ten King mohl být poloviční) a „nevyřčené“ je občas spíš „tady už nic víc není“.
Komentář ke každé povídce:
Build a Body Like Mine – nakonec pro mě asi nejlepší věc v celé knize. Odpudivé, ale pořád realistické a až bolestně relevantní.
The Problem Solver – ta nejednoznačnost a čirý stres jsou boží.
She’s Always Hungry – nejblíž Lovecraftovskému hororu, zajímavý matriarchální svět, hodně dobrý kus.
The Shadow Over Little Chitaly – gimmick, který se neokouká, zábavná recenzní forma.
Hollow Bones – solidní sci-fi / tělesný horor, ale nijak zásadně mě to nevzalo.
Goth GF – jemné, zábavné, taková krátká vztahová miniatura, fajn.
Extinction Event – překvapivě meditativní postapo / SF, hodně mě to bavilo.
Nightstalkers – vibe, drogy, low-key erotika a prostě jedna noc v životě. Moc příjemné čtení, i mimo horor by to fungovalo.
Shake Well – odporné a divné. Upřímně, dvě věty shrnutí by pro mě fungovaly líp než celá povídka.
The King – nefungovalo to na mě, i přes humor a reference.Company Man – dostatečně plné zvratů, aby to fungovalo jako dobrá tečka celé sbírky. Tohle mě fakt bavilo.
Wild Mercy: Living the Fierce and Tender Wisdom of the Women Mystics
Poslouchali jsme ji před spaním s mojí snoubenkou, s cílem rozšířit si obzory ohledně různých duchovních tradic. Chtěli jsme se něco dozvědět o ženských mystičkách, jejich učení a specifickém postavení.
O těch je tu tak v pěti procentech knihy. Zbytek je o samotné autorce, jejích moudrech, náhodné poezii a literárních pokusech smíchat všechny duchovní směry světa do jedné božské polévky – která je navíc dochucená velmi specifickým genderovým výkladem, kde je všechno moudré a krásné ženské (včetně mužských mystiků s ženskými dušemi) a každá událost je přetřená omáčkou, která tomu nijak nepomáhá.
Jsme oba velmi liberální – já starokatolík, snoubenka agnostička s animisticko-šamanskými sklony. Jsme taky dost otevření různým způsobům myšlení a určité eklektičnosti – proč ne. Ale ve chvíli, kdy se Buddha setká s Persefonou, Alláh, Ježíš a všichni hindští bohové jsou rozpuštěni do konceptu „milovaný“ a autorka zároveň varuje před kulturní apropriací, dostáváme se do oblasti nesourodých myšlenek slepených dohromady ideou svaté ženskosti.
Kdyby to bylo označeno jako autobiografie, mohlo by to být zajímavé. V aktuální podobě je to upřímně trochu děsivé, zvlášť pokud by si někdo fakt řekl „jo, tady je spousta moudra“.(Samozřejmě, základní sdělení typu „buď na sebe hodná“, „otevři se druhým“ nebo „práce a výkon nejsou to nejdůležitější“ nejsou špatné rady. Ale ta omáčka kolem je hodně problematická.)
Psychedelic Integration: Psychotherapy for Non-Ordinary States of Consciousness
Marc Aixalà, Jose Carlos Bouso (Foreword)
Úvodní kapitola je poměrně podrobná, co se týče historického kontextu a vývoje (možná až příliš), zároveň ale předpokládá alespoň základní orientaci v terapii a příbuzných tématech.
Osobně bych si knihu mohl dost zjednodušeně rozdělit na části inspirované především Grofem a části spíše ovlivněné Franklem.
Pasáže napojené na Grofa byly zajímavým výběrem toho, co z jeho přístupů ještě dává nějaký smysl – problém pro mě spočívá v tom, že většinu z toho, co Grof přinesl, za rozumné ani smysluplné nepovažuji.
Naopak části zaměřené na logoterapii, integraci, konkrétní integrační cvičení a často velmi „uzemněný“ přístup k problémům byly zajímavé. Zároveň tu ale zůstává zvláštní pocit: autor projde řadu dobře ukotvených cvičení a úvah – a pak jakoby najednou potřeboval na chvíli mluvit o mystice a šamanismu, aniž by to cokoli zásadního přineslo. Spíš to působí jako povinná zmínka, která nic nikam neposouvá.
G. Willow Wilson, Christian Ward(Illustrator), Sal Cipriano, Alexandra Niklíčková (Translator)
Styděl jsem se jak hrozně málo komiksů jsem v poslední době dal. A…no, nebyla to skvělá volba.
Grafika je skvěle barevná a svět má několik prima nápadů.
Jinak se to pro mě úplně nevyvedlo. Děj hrozivě meandruje, VELKÁ ROMANCE nemá žádný vývoj a smysl, vztahy mezi jednotlivými frakcemi a postavami jsou lehce zmatené a všechno je sice hrozně hrozně high stakes a TĚSNĚ PŘED SMRTÍ ŽÁDNÉ SYSTÉMY NEFUNGUJÍ, ale taky všechno vždycky vyjde, typicky skrze to, že nějaká postava řekne: „wow, uděláme TOHLE“ a pak se objeví velmi zašmodrchaný obrázek na kterém…no, se něco stalo, ale vlastně si nejsem jist co.
Sōsuke Natsukawa, Louise Heal Kawai (Translator)
Miluju kočky. Miluju knihy. A úplně v pohodě zvládám útulné, jednoduché příběhy.
Přesto – možná to bylo překladem – jsem si k tomu prostě nedokázal najít cestu. Všechno bylo příliš doslovné, všechno se neustále opakovalo a všechno bylo až moc „na první dobrou“. Poslouchali jsme to s mou snoubenkou před spaním, ale ani v tomhle otevřeném a vstřícném rozpoložení to zkrátka moc nefungovalo.
Na druhou stranu – i týdny po dočtení mi v hlavě zůstala osobnost a charisma titulní kočky (a samozřejmě mi připomněla Rosenkrantze). Takže z dlouhodobého hlediska to vlastně nějakým způsobem funguje, a nejspíš se nakonec pustím i do druhého dílu.
Liu Cixin, Ken Liu (Translator)
Druhý pokus o čtení téhle knihy dopadl mnohem lépe než ten první. Při prvním mě držel zpátky styl psaní, velmi povrchní postavy a určitá naivita v přímém způsobu, jakým byl příběh komunikován. Možná to bylo tím, jak jsem se cítil, možná to bylo tím, že mám víc zkušeností s východoasijskou a konkrétně čínskou literaturou, ale nakonec to celé do sebe zapadlo a vytvořilo zajímavou meditaci o životě, vědě, přežití a společnosti. Občas to bylo pořád trochu moc doslovné a jednoduché (například „burcující policista“ byl už moc), ale rozhodně to byl příjemný zážitek.
Liu Cixin, Joel Martinsen (Translator)
Tohle bylo docela těžké čtení s mnoha vrstvami k zamyšlení.
Jako většina hard sci-fi (včetně několika opravdu šílených nápadů a masivní závěrečné zápletky) to funguje velmi dobře. Opravdu se drží své premisy, snaží se ji propojit s tím, co víme o světě, a nevyhýbá se některým dost odvážným konceptům a myšlenkám: například „jak bude svět realisticky vypadat za 100 let“. Je docela zajímavé, že na různých úrovních některé z předpovědí už nevyjdou a byly překonány skutečnou technologií (třeba AI), ale vzhledem k obrovské rozmanitosti předpovědí to funguje i tak velmi dobře.
Ty části, pokud přijmete koncept knihy, kde postavy (s výjimkou Luo Ji) jsou většinou pouze zástupci širších společenských trendů, fungují opravdu dobře. A i když je pointa knihy trochu zkažena názvem, pořád přináší dost zápletek a zajímavých konceptů (které jsou všechny předmětem kritiky), takže je to skvélé čtení.
Nicméně některé problémy jsou příliš zřetelné a je třeba je zmínit. Za prvé, postavy jsou většinou povrchní. Ženy jsou prakticky neexistující, s hroznou charakterizací a doslova jsou většinou buď neschopné, nebo obrovské femme fatales, po kterých muži touží, a to je v podstatě jejich jediná role. Autor se to možná snažil ke konci napravit, ale prostě to nefungovalo, ani s ženskými vojáky. Příliš málo, příliš pozdě.
Druhý problém je první třetina knihy. Je pomalá, vyčerpávající a vlastně moc nepřináší.
Třetí problém, který může být buď přijat jako součást žánru a možná dokonce poselství knihy, nebo vás může opravdu vytočit, je hlavní postava. Luo Ji je jasně hlavní postava, jeho příběh je nejvíc podrobný a propracovaný. Což je ve skutečnosti trochu problém, protože většinou je prostě strašně nudný, slabý a zároveň kniha to vlastně dostatečně neodráží, aby to dávalo smysl. Na konci mi to nějak fungovalo (zachránce světa, který je d*bil a tak), ale chápu, proč by to někteří čtenáři mohli odmítnout.
Měli byste si to přečíst? Nevím. Jsem rád, že já to udělal, ale váš zážitek může být úplně jiný.
Durian Sukegawa, Alison Watts (Translator)
Znovu jsem měl fakt problém napojit se na styl psaní a celkovou naivitu některých částí textu, stejně jako na chvíle, kdy je to celé až příliš sladké a přehnaně emotivní.Ale ono to prostě nějak funguje. Skvělé čtení před spaním, něžné, uklidňující, s dostatkem ostrůvků drsnosti. Líbilo se mi to. A to je vlastně všechno, co se k tomu dá říct. Je to spíš takový lyrický zážitek, upřímný a prostý.
