Většinu února jsem strávil vyučováním na Tchaj-wanu, takže jsem nestihl číst tolik, kolik bych chtěl.
Kniha měsíce: Here All Along
Zklamání měsíce: Nejspíš Save the Cat.
The Psychedelic Handbook: A Practical Guide to Psilocybin, LSD, Ketamine, MDMA, and Ayahuasca
Většina knihy je poměrně praktická, propaguje rozumný přístup ke snižování rizik (včetně velmi jasného „tohle bys měl dělat jedině s opravdu dobrým důvodem“ a „lidé tě mohou zneužít“) a poskytuje základní orientaci v historii a potenciálu dané praxe. Také se zřetelně vyhýbá grofovské mystice a pojímá látky jako nástroj (často dost špatný), nikoliv jako cíl sám o sobě. Neustálé připomínání, že „rizika jsou vysoká a existují i jiné nástroje, které jsou pravděpodobně lepší než látky“, je upřímně velmi rozumný a dobře uzemněný přístup, na kterém kniha stojí.
Knife: Meditations After an Attempted Murder
Jak se vyrovnat s neúspěšným pokusem o atentát? Rushdie se z toho vypsal.
Je to někde mezi memoárem, esejí, povídkou a lékařským dramatem. Děj má neúprosný spád, všechno se rychle posouvá kupředu a působí to velmi otevřeně a upřímně.
Jednou slabší částí byl fiktivní rozhovor s potenciálním atentátníkem. Nedosáhl žádného efektu – Rushdie se snaží intelektuálně rozcupovat někoho neznámého, kdo tam vlastně vůbec není, a přitom je sarkastický. Pro autora to bylo jistě důležité, ale mně osobně to nic moc nedalo. Bylo to někde na půli cesty mezi výlevem, zaslouženou urážkou a – no – nevím čím.
Příběh institucionálního násilí, rasismu a strukturálních změn v americké společnosti, vyprávěný skrze životy dvou fiktivních chlapců a jedné (do jisté míry) fiktivní instituce.
Stručně: Bolestivé a trefné – jen pro mě možná až příliš fiktivní na to, aby to plně sdělilo všechnu bolest a hrůzu.
Delší zamyšlení by nutně zahrnovalo i některé problematičtější morální otázky. Prolínání fikce a nefikce vede k nepříjemným úvahám. Co z toho bylo skutečné? Jsou popisované dynamiky přesné? Fungoval by ten závěrečný „velký útěk“ – a je to vůbec důležité? Je tohle způsob, jak by se měla dělat historie? Tolik otázek, které si musíme položit.
Náhodná děsivá smrt superúspěšné americko-asijské spisovatelky vede k tomu, že její méně úspěšná kamarádka začne přebírat části její osobnosti a dědictví, zatímco postupně sklouzává do šílenství a všichni kolem začínají šílet taky. Navíc je všechno META a prolomení tzv. čtvrté stěny je tak důkladné, že kniha dokáže čtenáře zmanipulovat k tomu, aby hlavní postavě a vypravěčce věřili. Spoiler: Neměli by.
Hodnocení by mohlo být cokoli mezi 1 a 4 hvězdičkami – podle vkusu, podle toho, jak moc vám záleží na skutečné autorce, jak citliví jste na rasové stereotypy a třeba i na tom, jak moc vám záleží na vývoji děje (ten podle mě úplně nevyšel).
Hraje si s několika meta rovinami najednou, většinou celkem vtipně, a podle mě velmi dobře zobrazuje sestup hlavní postavy do šílenství, ale posledních 20 % pro mě bylo zklamání. I tak ale za mě solidní čtení – doporučuju.
The New Map: Energy, Climate, and the Clash of Nations
Yergin získal Pulitzerovu cenu za svou obsáhlou historii ropy (The Prize), takže moje očekávání od jeho nové knihy byla velmi vysoká.
Pokud jste ale v posledních pěti letech sledovali dění v oblasti energetiky, nic nového nebo zásadního se z ní nedozvíte. Zůstává převážně povrchní, některé části se až příliš zaníceně věnují detailům a místy sklouzávají do ideologie. Když autor věnuje víc energie tomu, aby si rýpnul do protestujících proti ropovodům, že po sobě nechali nepořádek (!!!), než aby vysvětlil, co se snažili dělat, proč protestovali (a třeba proč to byl špatný nápad), působí to dost zvláštně.To „zvláštně“ znamená: „eh, proč na mě ten chlapík tlačí svoje politické názory, to jsem si neobjednal“ – se špetkou „a proč to dělá tak neobratně a manipulativně?“
The Undoing Project: A Friendship That Changed Our Minds
Úvod převážně shrnuje autorův vztah k ústřední dvojici, ale to, co se potom rozvine, si zaslouží velkou pozornost. Výzkum DK a AT je vysvětlen jednoduše, ale ještě důležitější je otevřený a živý popis jejich unikátního typu vztahu.
Skvělá kniha – ale těžko k tomu něco dodat nad rámec tohoto shrnutí.
Here All Along: Finding Meaning, Spirituality, and a Deeper Connection to Life-in Judaism
Liberální židovka pracující jako autorka politických projevů popisuje svou cestu hlouběji do (velmi liberální) podoby judaismu.
Jako liberální křesťan, který pracoval v liberální politice, co k tomu dodat – tahle kniha jako by byla napsaná přímo pro mě. Here All Along je podnětné zamyšlení nad spiritualitou, smrtelností a složitostí židovské víry. Autorka se ponořuje do osobních úvah o smrti, rituálním truchlení a hledání hlubšího smyslu, přičemž nabízí nové pohledy na každodenní praxi posvátných tradic, jako je šabat nebo pojem cedaka.
Ačkoliv je vyprávění hluboce osobní, má univerzální přesah – zve čtenáře k přehodnocení toho, jak rituály a komunita mohou obohatit naše chápání života.
Dozvěděl jsem se pár nových věcí (upřímně – kdo by si pomyslel, že konverze k judaismu může být relativně jednoduchá?), získal jsem spoustu inspirace pro svůj osobní život – včetně toho, jak být lepším přítelem/sousedem – a i nové interpretace, které mě dříve nenapadly (např. Gehenna jako důkaz „nikdy nejsi sám“ a „vždycky máš šanci“).
Doporučuji i nespirituálním lidem – je to skutečně inspirativní a dobře napsaná kniha.
Volt Rush: The Winners and Losers in the Race to Go Green
Spíš než souvislá kniha je to sbírka esejí a článků, přesto ale podává dobrý přehled o často skrytých nákladech na klíčové suroviny potřebné pro energetickou transformaci.
Bohužel tyhle věci také velmi rychle zastarávají.
Připomíná mi to silné myšlenky jako „vrchol lithia“ nebo „vrchol kobaltu“, které kolovaly kolem roku 2019 – a ukázaly se být úplně mimo.
Čas ukáže, kolik z problémů, které Volt Rush popisuje, přetrvá.
Zároveň ale pro jistotu dodávám: například lidská cena těžby kobaltu je velmi vysoká a otřesná – o tom není pochyb.
Save the Cat: The Last Book on Screenwriting You’ll Ever Need
Jen pár poznámek:
Snyder si je naprosto jistý svou metodou a „ŽELEZNÝMI FYZIKÁLNÍMI ZÁKONY“ kolem scénáristiky a toho, jak vlastně prodat scénář atd. A hele, určitě je spousta jeho rad užitečná, pokud chcete psát rodinné komedie – ale mimo tenhle žánr to fakt rychle přestává fungovat.
A pro některé lidi bude ještě větší odrazující faktor jen přečíst si Snyderův životopis: pár pěkných propadáků, nic doopravdy velkého.
Já jsem samozřejmě prodal ještě méně filmových nápadů, ale no, nikdy jsem se o to ani nepokoušel.
Některé myšlenky jsou dobré a poskytují solidní kontrolní seznam (vývoj postavy, struktura příběhu, hrdinova cesta, „zachraň kočku“). Některé jsou ale až moc vázané na psaní velmi, velmi konkrétního typu scénáře. A některé jsou prostě…náhodné tipy, které můžeš s klidem vyhodit z okna.
Celkově je těžké to doporučit. Může to působit efektně, ale nemyslím si, že to skutečně přináší hodnotu pro kohokoli a) mimo filmovou tvorbu b) kdo už nějaký ten rok něco píše.