Čau,
uplynul měsíc a přečetl jsem zase nějaké knihy a mám k nim pár málo slov.
The Internationalists: How a Radical Plan to Outlaw War Remade the World
Oona A. Hathaway, Scott J. Shapiro
The Internationalists řeší jeden z nejvíce zanedbaných a vysmívaných diplomatických aktů v dějinách: Briand – Kellogg pact, kterým se v roce 1928 shodla většina velmocí, že válka je vlastně nezákonná. ,,ALE JAK VYSVĚTLÍTE, ŽE PAK VÁLKA BYLA, AHA, VŠECHNO TO BYLO ZBYTEČNÉ!”, je nejčastější jakoby stěr této aktivity a vlastně jsem ho docela sdílel.
A tady je první přesvědčivé hluboké vysvětlení, proč je to vlastně fakt zlomový moment světové politiky a proč se právě od této chvíle počítá nějaký nový světový řád, ve kterém je konvenční válka extrémním nástrojem, který se navíc složitě zaobaluje, a ne naprosto běžnou věcí, kterou státy pravidelně dělají. Krásné, velmi solidně podkládané a podvratné.
Kate Alice Marshall
What Lies in the Woods je velmi vysoko hodnocený thriller o třech dívkách, co před lety zažily trauma, hraní si na kouzla, manipulaci a kdesi cosi. Muži vystupují jen velmi omezeně, ale narozdíl od dalších “ženský horor” autorek je to výrazně chytřejší, má to nějaké zvraty a doopravdy to pracuje se zvraty nad úroveň “a pak na ni byli zlí, neb byla žena, nepochopena”. Má to hezké momenty, premisa “o generaci později řešíme, co se nám stalo v minulosti,” je dobrá. Plot twistů je možná fakt až moc, čtvrtej až osmej neměl moc dopad, no. Ale dá se.
Usagi Yojimbo #31: Pekelná malba
Stan Sakai
Usagiho jsem přečetl cíleně jen jednoho, Pekelnou malbu. Cajk sbírka a titulní Pekelná malba je velmi, velmi hezká variace na “detektivka v klášteře”. Miluju.
Patrick Radden Keefe
Empire of Pain je po Dreamland a Painkilleru pro mě asi završení čtení o opiátové krizi. Rozsáhlá, nesmírně pečlivá a proeditovaná kronika rodiny, která dekády vládla světu léků proti bolesti. V krizových momentech i poměrně decentní, řada skandálů se dala rozmáznout o několik řádů víc. Velmi zajímavé i jako náhled do farma průmyslu, bez ambice ho obratem měnit a navrhovat řešení.
Daniel Kahneman, Olivier Sibony, Cass R. Sunstein
Noise je pokus udělat druhé Thinking Fast and Slow, a udělat ho na sílu. Ano, do našeho rozhodování vnikají jak předsudky, tak náhodný šum, poryvy emocí, únava, nepochopení. Ano, AI spoustu věcí počítá o něco lépe. Ale je to celé hrozně prázdné, zato s pravidelným TOTO ZMĚNÍ SVĚT. Obzvláště u knihy z roku 2021 je vlastně dost překvapivé, kolik problémů a dosavadních poznatků prostě ignoruje. Nemůžu doporučit.
Otfried Preußler
Odbila dvanáctá hodina je rozkošný výběr třikrát třinácti minipříběhů z německého folkloru. Někdy jsou to jen minipopisky na úrovni poznámky pod čarou, někdy trochu rozsáhlejší vtip či strašidelná historka, někdy fakt jenom “a stalo se mi tohle, hustý co”. Zz nějakého důvodu tam jsou i rozsáhlejší příběhy se zvraty, změnami a dějovým obloukem. Pokud máte rádi pohádky a lidové příběhy, berte to.
Bestie Burdenské: Okupované území
Evan Dorkin
Bestie Burdenské už úplně ztrácí čarokrásnost mluvících zvířátek řešících dobrodružství a naopak rozšiřuje OBŘÍ svět epické magie skryté v běžné historii, ale vlastně proč ne. Pobaví, neurazí.
Benjamin Ho
Why Trust Matters je moje nová oblíbená ekonomická knížka, protože se zaměřuje na koncept důvěry, jejího budování, jejího ekonomického smyslu a křehkosti současných systémů. Dluhy, burza, investice, institucionální prostředí států a jak to dopadá na ekonomiku (a tedy na to, kolik chleba si koupíte). Velmi hezké.
Junji Ito
Džundži Itó je pojem a naprostý šílenec. Tomie je sbírka knih s centrálním motivem tajemné stále se vracející femme fatale, která občas malinko trpí na potřebu vytvářet co nejhorší dramatický konec. Občas je člověk už přesycen tím bizárem a hnusem a tak prostě nefunguje. Jinak ale není co vytknout, nepříjemné odpoledne se s tím dá strávit krásně.
Kateřina Surmanová
Je to žánrovka, místy je trochu dost jednoduchá, místy se z velmi hezky vyprávěného lokálního příběhu rozběhne k božstvům a celosvětovým záležitostem a kdesi cosi. A stejně je to jedna z nejlepších věcí, co jsem v poslední době četl. Řemeslně poctivá, se zajímavými postavami, byť teda podivuhodně často jsou ženy určovány velikostí poprsí, což je už trochu bizarní. Postav je navíc tak akorát, aby se to dalo udržet a zároveň to znělo dost pestře. Poctivé, dobré a i přes úctyhhodný rozsah jsem chtěl číst dál a v žádný moment jsem se úplně nestyděl, že to čtu (což o jiných knihách říct nemůžu). Takže příjemné překvapení, palčík nahoru a další dílo autorky si přečtu vlastně moc rád. Furt je třeba brát v úvahu, že to je takové české To z vesnické Jednoty, ale když k tomu přistoupíte s touto ambicí, tak myslím fajn zážitek.
Jón Daníelsson
The Illusion of Control se zaobírá krizemi, finančními regulacemi, křehkostí a stabilitou systémů a všemi souvisejícími tématy. Většinu doby velmi dobře kmitá mezi “všechny tyto metody jsou bullshit a měli bychom to vědět” a přiznáním “jasně, ale i špatná metoda může být použitá dobře, a potřebujeme nějaké informace”. Pár přesvědčení mi to roztříštilo, což je prima. Kde je to úplně zmatené je opět AI, kde autor mistrně postaví slaměného panáka a HROZNĚ mu nafackuje, stejně tak žlučí na “mladý, co tomu nerozuměj”. V tu chvíli to má tak silnou podobnost k Talebovi, že se člověk až chce zeptat autora, jestli taky odmítá zubní pastu. Celkově fajn, pokud vás zajímají krize a specificky finanční regulace.