Další měsíc, další knihy. Velkou část zabralo zotavování z Bitvy pod Horou (fakt tam bylo hodně lidí, no!) a intenzivní práce v EP, ale něco jsem přečetl.
Fabien Vehlmann, Marie Pommepuy, Kerascoët
Základní nápad je jak super hnusný a divný, tak super cool. Různorodé malé bytůstky žijí v rozkládajícím se těle mrtvé holčičky v lese a velmi brzy se to obrátí někam k Pánovi much, akorát mezi skřítky. A postup nenávisti, odcizení, brutality a čisté divnosti je zde velmi kreativní.
Ale to je tak všechno. Jen pár postav projde aspoň nějakým základním vývojem, jednotlivé epizodky nějak skončí a všechno to dopadne… taky hrozně. A to je vše, život jde dál. Byl tady potenciál na něco fakt výjimečného, dostali jsme podivné čteníčko na večer. A chcete ho číst na lačno.
Fancy Bear Goes Phishing: The Dark History of the Information Age, in Five Extraordinary Hacks
Scott J. Shapiro
Výtečná kniha o kyberbezpečnosti a právu, jejíž rozsáhlejší recenze mi brzy vyjde na Voxpotu. Tak zatím jen doporučuji.
Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou
Filipe Melo
Ironická braková záležitost. První příběh jde hrozně tvrdě, ty další už jsou… další. Lehce vyčerpaná formule, ale ok, urazí max jen snahou o popkulturní odkazy a hlášky za každou cenu. V rámci žánru solidní 4 hvězdičky.
Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity
Daron Acemoğlu, Simon Johnson
Acemoglu je jedním z předních světových politologů a učenců, jeho Why Nations Fail? je jedna z těch knih, které by si aspoň ve výtahu zasloužily místo v knihovně každého politika. A tady překvapil.
Autoři popisují rovnou dohromady problémy koncentrace majetku a technologického pokroku, s tím, že rovnou upozorňují, že obojí má možná nějaké přínosy, ale koncentrace je prakticky vždy špatně a technologický pokrok sám o sobě prosperitu nenese, ale je nutná politická akce k jeho sdílení skrze společnost. Vzhledem k tomu, že Acemoglua minimálně lze vnímat jako typického centristu, skoro až technokrata, jsou to trochu překvapivá slova, ale jako pozorování skutečnosti to funguje skvěle. Co je problém, jsou navržená řešení (z těch realističtějších silně progresivní daně), a co je vyloženě úmorné, je historický úvod, který také místy zjednodušuje na hranu a vůbec tam nemusel být.
Problematická jsou i přebírání některých konceptů bez ověření – třeba echo chambers nejsou nutně zas tak velká, zásadní věc, jako jsme si dlouho mysleli dle výzkumu Christophera Baila. A tento rozpor by si zasloužil konfrontaci. Jinak lze jistě doporučit.
The Books of Blood: Volume 4 (The Books of Blood #4)
Clive Barker
Dokonale průměrný Barker, jak kdyby zrovna sjel z pásu na Barkery. Jsou tam super věci. Příběh boháče, který si postavil vlastní peklo, je velmi zábavná bajka. Revelations jsou tradičně plné zla a špíny, ale vlastně hezké. Body politics jsou přetažený vtip, ale stále vtipný. Inhuman Condition je dokonale předvídatelná okultní detektivka, která po 30 letech už upřímně moc nenakládá, ale tak co se dá dělat. Age of Desire je pak jenom nuda a snaží se to dohnat MASIVNÍM množstvím sexuálního násilí.
Slušné horory na večer, co úplně nezklamou, ale to je tak vše.
Cullen Bunn
Komiks moderní městské fantasy s podtóny hlubokého amerického Jihu a celkem originálním nápadem, co ta magie je a jak funguje. Příjemné překvapení s přidanou hodnotou relativně zajímavých charakterů.
The Tyranny of Merit: What’s Become of the Common Good?
Michael J. Sandel
Pro mě jedna z vrcholných knih letoška zatím. Sandel je jeden ze světových předních filozofů s dlouhodobým zájmem o spravedlnost jako koncept. Nyní se pustil do toho, proč se společnost (primárně americká, ale přeneseně i evropská a japonská/korejská) rychle rozjíždí od sebe.
Může za to koncept meritokracie a lež, kterou si o sobě klade. Neodmítá kvalitu, snahu, zkoušky a tak dále, to vůbec ne, ale jasně říká, že z filozofie “povstávání” a “za všechno si můžeš sám” se rodí nejen obří frustrace, ale hlavně nefunguje. Co začne příkladem “proč jsou lidé tak nervózní ohledně zkoušek na vysoké školy” se posunuje k tomu, co vše v životě je a není ovlivnitelné a jak moc je koncept “můžeš si za vše” aktivně ubližující prvek. Návrhy, jak situaci opravit, jdou od provokací k velmi solidním nápadům, ale nejprve se musí změnit společenské myšlení: a o to se má smysl krok za krokem snažit. Velmi doporučuji, obzvláště pokud se cítíte být jasnými fanoušky “meritokracie” před čtením. Výrazně mi to změnilo pohled.