Facebook není vždycky v pohodě. Nefunguje ani jeho digitální měna, ani digitální světy, slouží k politickým kampaním a velkou část jeho obsahu tvoří AI šlichta a primitivní podvody.
Jak se z první skutečně globální sociální sítě stal dnešní mamut a jak se vyvíjely ambice Marka Zuckerberga už mapoval leckdo. Sarah Wynn-Williams ve svých memoárech přináší něco nového: pohled zevnitř, od zásadních rozhodnutí po každodenní frustrace.
Začátkem ledna vydal Mark Zuckerberg rozhodné prohlášení, ve kterém vyznal lásku svobodě slova, vymezil se proti fact checkingu a slíbil pro Facebook návrat hlavně možnosti říkat, co máte na srdci. O dva měsíce později vydala Sarah Wynn-Williams Careless People – a den po vydání společnost Meta (provozující Facebook) soudním příkazem zajistila, aby autorka nemohla knihu nijak promovat a poškozovat firmu dalšími vyjádřeními.
Běžně by to bylo trochu k pousmání, ale podobných humorů na téma „největší zastánci svobody slova tím myslí jen svoji svobodu slova” jsme díky Elonu Muskovi a Donaldu Trumpovi za poslední měsíce zažili dost a vtip už trochu vyčpěl. Co ale autorka skutečně říká? Vydala knihu frustrovaných poznámek a lží, nebo zásadní stať přibližující pochopení toho, co hýbe stále ještě největší sociální sítí světa a jejími třemi miliardami uživatelů?
Diplomat ve světě inženýrů a obchodníků
Příběh, který Sarah Wynn-Williams vypráví, je celkem přímočarý. Po práci v Organizaci spojených národů se rozhodovala co dál: a řekla si, že Facebook jistě bude potřebovat někoho pro kontakt s vládami a řešení veřejných politik. S tímto návrhem se snažila dostat dovnitř, překonávala hrozivé překážky a nakonec ji Sheryl Sandberg, provozní ředitelka Facebooku a jedna z nejvýznamnějších žen v technologických firmách, odmítla. Její návrh pozice nedával smysl. O nějaký čas později se Facebook dostal do problémů a naše hrdinka dostává novou nabídku práce – přece jen by ji využili.
Následuje příběh postupného vyhoření. Wynn-Williams do světa Facebooku velmi nezapadá, faktorů je víc. Extrémní pracovní kultura, kterou nesnáší, ale stejně jí sama propadne a vyřizuje maily těsně před porodem. Přichází do firmy už jako běžný zaměstnanec s běžným platem a nastává tak poměrně zvláštní situace, kdy lidé, kteří zde byli dřív, mají nejen více zkušeností a kontaktů, ale také běžně o několik řádů větší majetky, protože získali v té době velmi cenné akcie Facebooku. A co způsobuje největší problémy – slavná poučka „move fast and break things” zní super, když se bavíte o vývoji věcí obecně. Ve chvíli, kdy se z Facebooku stane zásadní politikum ve středu zájmu velmocí, demokratických zemí i náhodných diktatur, je to recept na katastrofu.
Kniha tragédií
A katastrof je v knize popsaných dost. Popravdě – všechny už jsme znali. S odstupem let ale překvapuje jejich pestrost. V roce 2016 se Facebook dostává skrze svůj WhatsApp do sporu v Brazílii, protože nechce vydat data z aplikace skrze ochranu soukromí. Situace se vyhrotí až k zatčení zástupce Facebooku. To Wynn-Williams nepřekvapí, ale šokuje a zklame jí, že firma se za svého zaměstnance nějak zásadně nestaví. Zuckerberg údajně stráví více času řešením ostrého statusu než reálnou podporou daného chlapíka. Komplikované jsou námluvy a možné spolupráce / nespolupráce s Čínou (za kterou Zuckerberga a Facebook ještě 2021 griloval Marco Rubio). Facebook se přiznaně snažil prorazit na čínský trh, v rámci čehož došlo i na poměrně bizarní situace – jako když Mark Zuckerberg požádal Xi Jinpinga, aby pojmenoval jeho nenarozenou dceru. Stejně tak díky vzpomínkám Wynn-Williams dostává nový kontext slavná fotka Zuckerberga s čínským prezidentem. Slavná převážně tím, že je na ní čínský prezident oproti všem zvyklostem a protokolu zabrán zezadu. Čínská strana se zarputile vyhýbala setkání a Zuckerberg si tak na čínského prezidenta musel počíhat a překvapit ho. Výsledné foto ho asi skutečně překvapilo. Výrazně komplikovanější a smutnější kapitola už jsou pak otázky, jestli Meta skutečně prodávala, nebo neprodávala své technologie použitelné ke sledování čínské komunistické straně. Wynn-Williams zde naznačuje, ale jasné důkazy chybí. Kde se zájemce nedozví opět nic zásadně nového, je přístup Facebooku / Meta k placení daní. Ano, optimalizuje na maximum, což postupně vyvolává větší a větší nelibost států. Upřímně, nic zcela nového, stejně jako krátké notičky ke skandálům kolem Cambridge Analytics či algoritmů cílících přímo na zranitelné lidi
Nejděsivější ze selhání Facebooku je jednoznačně katastrofa v Myanmaru, kde Facebook posloužil jako mobilizační a koordinační nástroj pro genocidu Rohingů. Vzhledem k tomu, že svůj díl odpovědnosti Facebook přijal, zrovna k tomuto problému kniha nerozepisuje detaily. Není ale třeba – pro pochopení i emoční dopad úplně stačí první zkušenosti autorky z jednání s místní vojenskou juntou a relativně trapné problémy jako „nestíhám se dostat na jednání a nefunguje mi telefon”, které pak v kontrastu s hrůzou genocidy působí o to trefněji.
To všechno jsou ale věci, které už byly známé – což funguje jako hezké potvrzení, že si autorka věci nevymýšlí úplně, ale…Stálo by toto Metě za super ostrou reakci?
Kniha zášti a trapnosti
Všechno výše zmíněné jsou hrozné věci. Ale upřímně si nemyslím, že jsou tím důvodem, proč vedení Facebooku pálí tolik energie na to, aby se kniha nešířila.
Můj drzý tip je, že se to všechno děje kvůli té druhé kategorii problémů – trapným problémům. Wynn-Williams postupně prošla ve firmě dvě problémová těhotenství (druhý porod ji téměř zabil), dostala se sama do několika trapných situací vlastní vinou a staví se k tomu relativně otevřeně. Ještě otevřeněji ale popisuje trapasy a selhání jedněch z nejmocnějších lidí na světě – často i s dávkou empatie, speciálně z počátku. A jsou to náhledy, které jsou velmi lidské, nijak překvapivé, ale zároveň…trapné. Vyloženě trapné a zlidšťující.
Někdy jde o základní kompetence a představivost kolegů. Když se firma usmyslí, že potřebuje posílit svou milou tvář vůči republikánům, dostane Wynn-Williams nového kolegu a později šéfa: Joe Kaplan je dlouholetý zaměstnanec republikánů a také ex-partner Sheryl Sandberg. To by nebyl nutně problém. Problém je v tom, že Kaplan u většiny jiných států než USA ani úplně neví, kde jsou. Nebo že miluje své kovbojské boty. Jenom je občas ztrácí, takže Wynn-Williams v pokročilém stupni těhotenství leze po podlaze sálu v Davosu a hledá frajerské škrpále.
Pod palbu se dostává i Sheryl Sandberg. Pro tu má Wynn-Williams obzvláště z počátku mnoho obdivu. Ale čím víc ji zná, tím se situace horší. Brzy navíc začne Sandberg věnovat mnoho pozornosti své vlastní autorské kariéře a propagaci knihy „Lean In”. Ta radí ženám, jak být úspěšné korporátní vůdkyně a jak můžou vše zvládnout – což vyvolalo minimálně kontroverzní reakce dalších slavných žen, přímo se proti ní vymezila třeba Michelle Obama – „It’s not always enough to lean in because that s— doesn’t work all the time“. Propagační tour ale přinesla Wynn-Williams nové, místy značně bizarní povinnosti. Včetně zadání „potřebuju, aby japonský premiér vypromoval mou knihu” – což premiérova kancelář jasně odmítla, ale i tak se s knihou na setkání šermovalo pro fotky.
Do hry se pak ale dostávají i výrazně temnější podtóny sexuálního chování na pracovišti. Ve Facebooku vznikne autonomní feministická síť podporujících se žen, které si sdílí informace s kým je lepší nejezdit výtahem. A pro muže je zaveden systém „pochval někoho, že je super spojenec žen” – za což je možné dostat odměny, takže si muži začnou navzájem hodně dávat palčíky. A zatímco se Meta vymezila, že interakce mezi Wynn-Williams a jejím kolegou Kaplanem byly po prošetření v pořádku, k obviněním, že Sandberg opakovaně přikázala Wynn-Williams jít za ní do postele a udržovala velmi fyzické intimní vztahy s mladými zaměstnankyněmi, žádné vyjádření nepadlo.
A trapnost se samozřejmě nevyhne ani Marku Zuckerbergovi. Jeho přerod je skoro nejzajímavější. Na začátku je to ne úplně dobře orientovaný chlapík, který se hodně potí a má problém vystupovat, naprosto zásadně nepracuje před jedenáctou dopolední a často se upřímně snaží o nějaké hezké věci, jenom to nevyjde. Pak se ale objevují menší rudé praporky: touha mít obří množství dětí i naprostá neochota prohrát cokoliv, od soudních sporů po deskové hry. V těch mu údajně většina zaměstnanců nahrává a Zuckerbergovi zároveň opravdu hodně jde o výhr, což upřímně po jeho prohlášeních, že je nejlepším hráčem Civilizace na světě, asi není překvapivé. Situace nabrala úplně jiné otáčky, když se Zuckerberg rozhodl získat i politickou moc – s tím, že vážně zvažuje, kde může být nejmocnější, začne koncentrovat mediální moc a změní pravidla firmy tak, aby mohl na pár let odejít zastávat veřejnou funkci a nemusel odejít z vedení firmy. A čím víc selhávají jeho jednotlivé vedlejší iniciativy (od internet.org po metaverse), tím víc se fixuje na politiku. Včetně úvah o tom, jak těžké by bylo stát se prezidentem a že by se to mohlo oplatit.
Kniha lží?
Wynn-Williams je samozřejmě ukázkový nespolehlivý vypravěč. Její cesta uvnitř Facebooku skončila před lety, firma tvrdí, že pro nízké výkony a toxickou povahu, ona tvrdí, že na základě dlouhodobé šikany. Tomu má nasvědčovat i jí popsané „neformální performance review” po její druhé mateřské dovolené. Při tom se mimo jiné dozvěděla, že bylo těžké se s ní spojit. Což je celkem pochopitelné, byla jak na mateřské dovolené, tak strávila slušnou část v kómatu a téměř zemřela.
Meta vydala i nezvykle ostré „vyvrácení lží”. To popírá některé vážnější obvinění (prodej technologií Číně) a přijímá některou kritiku (Myanmar). Vzhledem k povaze řady vzpomínek můžeme ale jen těžko řešit, kde se nachází pravda. Na základě veřejně dostupných informací a dalších knih o Facebooku je ale možné říct, že co je dohledatelné, vesměs sedí. A autorčiny popisy života v zákulisí jsou důvěryhodné jak vůči osobnostním profilům všech zúčastněných, tak vůči tomu, co na své pozici takový policy asistent dělá a zařizuje. A kromě těch několika obvinění z obtěžování ani nenesou žádnou šokující hodnotu. Nechávat šéfa vyhrát v Osadnících z Katanu je důvod se stydět, ale zásadní přečin to skutečně není.
Stojí kniha za vaši pozornost?
Pokud jste už strávili nějaký čas studiem Facebooku / Meta a technologických gigantů obecně, nedozvíte se nic zásadně nového. Pokud ale chcete získat trochu lehce bulvárnějšího kontextu nebo nahlédnout do života ve firmě jinak než skrze budovatelské „dokážeš všechno, když chceš” knihy, za váš čas to stojí. Wynn-Williams je zjevně trpká, občas vyloženě ukřivděná, docela často vtipná a hlavně vždy velmi, velmi lidská. Jestli vás ale zajímá, proč se vedení Facebooku / Meta tak zlobí, je odpověď nejspíš jednoduchá. Wynn-Williams nepřinesla žádná zásadní odhalení, jen zprávu, že i nejbohatší a nejmocnější lidé planety jsou lidé. A to lidé nutně umatlaní.